Vánoce se přiblížily, co pod stromek? Kdo ví…
Nezbyde než napsat si dopis Ježíškovi.
A tak tedy, Ježíšku, já jsem skromná žena,
stačí trocha diamantů, budu spokojená…
Byl to jenom tajný sen, stejně na nás čeká
pod stromeček samé bláto a šedivá deka.
Ježíšek však překvapil, a tak tady rázem,
máme v čase adventním epizodu s mrazem.
Přidat k tomu trochu sněhu by se také dalo,
aby to v té krajině, trochu vypadalo.
Pak jeden slunečný den zjevila se zpráva,
že pod Prahou na krystalcích hala jako kr*va.
Tu se z doby pracovní náhle stala trýzeň,
beru půl dne dovolené, jedem na tu sklizeň.
Tohle ale není bouřka, kterou radar věstí,
zde jedeme naslepo, snad budem mít štěstí.
Dojedeme po okruhu kamsi k Jesenici,
vidíme, že se to blýská přímo nad silnicí.
Zastavíme u benzínky a běžíme do pole…
Úkol splněn, je to tady, to je krása, ty vo*e…
před náma se rozprostřely parhelia, halo…,
ač je úkaz trochu slabší, tak to za to stálo.
Tady nejsme na horách, kam jsem tak moc chtěla,
Ty nejlepší diamanty tvoří sněžná děla.

Měli jsme moc velkou radost, že jsme to tak chytli,
Dojedeme na Mandavu, tam však hala vypli.
Nad řekou je vrstva mlhy, a tak směrem k řece
na hranici toho mraku vlhkost zmrzne přece.
A tak jedem, blížíme se, už tam cosi svítí.
Rozkvetlo to před námi, jak na louce kvítí.
Zahybáme do vesnice, mazec, avšak běda,
ani nikde u krajnice zastavit se nedá.
Zastavíme až na návsi, jenže už to slábne,
vychytat to nejhezčí, není zas tak snadné.

Pak zkusíme jet zas dál, jenže tam je les,
v lese není dobře vidět, to je prostě děs.
Ejhle tam v té odbočce, výhled může býti,
už tam vidím mezi stromy, že tam něco svítí.
Dojedeme na kraj lesa, tam pole či louka.
Už tam stojí jedno auto, před ním paní kouká…
Nevěří svým vlastním zrakům, cože to tam vidí.
To jsem ještě neviděla, copak je to, lidi?

Vybíháme z foťákama, cvakáme jak zběsilí,
tady svítí skoro všechno, nahoře se zbláznili.
Chtěla jsem pár diamantů a mám výlet do ráje,
vidím tam i Moilanena, tady něco nehraje.
Na přírodních diamantech tenhle úkaz nebývá,
koukám do map, kousek od nás sjezdovka se ukrývá.
A zrovna tam zasněžují, tolik k objasnění.
Na přírodních diamantech, to tak krásně není.

Mlha se však přiblížila, hala jsou teď rozpitá,
na kartách však něco máme, užili jsme dosyta.

Míříme zpět k Jesenici, Slunce leze do mraků.
Hale ještě trochu svítí, vyběhnem na pár cvaků.

O víkendu za rodiči zajela jsem domů.
Vyfásla jsem námrazu a mlžnou duhu k tomu…

Na Vánoce obleva, dorazila sice,
přesto malý dáreček, přišel do třetice…

© Dagmar Drahokoupilová

Tak děkuji, Ježíšku, za tolik pěkných darů,
snad taky v tom novém roce, dočkáme se zdaru :-).